už můžete komentovat

i když nepoužívate blogger. kdybyste teda jako chtěli. :)

2 v 1, 3 ze 2, nebo tak nějak

ráda bych napsala něco o tom, jak vařím jednoduše, ale tuhle jsem si vymyslela, že chci dělat kachnu, protože jsem na ni měla děsnou chuť. tak se koupila kachna, rozmrazila se v kyblíku s horkou vodou a ošetřila následovně (recept mám z okouna):
posolit, potřít medem, péct 1/2 hodiny, otočit, posolit, potřít medem, péct hodinu, totéž. so far, so good. byla vynikající.
a taky obrovská. a taky jsme den na to nakládali kuře do jogurtu s nastrouhanou nivou, pepřem a solí (nechat uležet přes noc) a marináda zbyla. a tady už se improvizuje, ha!
1) co s kostma?
vývar. jakkoliv nemám ráda polévky (až na česnečku. a lososovej krém. a česnečku...), něco jsem s kostma udělat musela/chtěla. nakonec to dopadlo tak, že jsem je cca dvě hodiny vařila, pak jsem přidala mrkev a osmažila pórek a přidala ho taky. po další půl hodině už jsme měli takovej hlad, že jsme se rozhodli jíst, takže jsem OSOBNĚ vyndala kosti z polívky, sranda, obrala je a polívka byla. vy-ni-ka-jí-cí.
2) ehm, a zbytek.
kachna je velká. hodně velká. ehm. máte pocit, že jste nikdy nejedli nic jinýho než kachnu, a stejně zbývá. aspoň ve dvou lidech. no a teď přichází na řadu moje míchání zbytků. ha! jednoduše: zbylá blemcavá jogurtová marináda + mouka + kousky kachního masa, smíchat, uplácat na pánev, osmažit... a sežrat.

odmlčela jsem se

ne že bych nevařila, ale s psaním je to horší. v hlavě se mi formuluje příspěvek, kde bych ráda (nejen sobě) objasnila, proč jsem se vlastně vůbec rozhodla psát. a do toho proudí pochybnosti, že to nezvládnu – psát a vařit a psát o tom jak vařím. vlastně neumím pořádně psát o něčem jiném než o svých pocitech – a psát, že miluju bazalku a každé ráno ji zalívám, asi nikoho nezajímá.
"ja nevim, asi ze posledni co bych do tebe rekla je kulinarskej blog :)" a mám to. na otázku proč neexistuje jednoduchá odpověď a já nevím, jestli se vůbec chci pokoušet balancovat mezi vařením a filozofickými úvahami – od toho jsou jiné prostory. takže stručně: vařit mě baví (málem jsem napsala vaří mě bavit) a baví mě psát. a baví mě vařit podle sebe a vymýšlet si a upravovat recepty a dělat něco nového. stejně jako všechno, tak kuchyni obzvlášť, vnímám pocitově. když jsem byla ve francii, mrzelo mě nejvíc to, že jsem neměla čas (a peníze) vyzkoušet všechno, co neznám.
tak to bylo k opožděnému úvodu. příště už budou jen recepty. snad vám moje přirozená zvědavost bude inspirací (a nemusíte se bát, nic patetičtějšího už si tu nepřečtete).

zase kari

někdo někde napsal obecné "kari pasta - maso - cibulka - ovoce - šlehačka". zaujalo mě to, hlavně to ovoce, trochu jsem se toho chytila a zatím jsem vyzkoušela tuto variaci:
hodila jsem do woka hodně cibule (nepřehnat, pak se cokoliv dalšího ztratí). když změkla, přihodila jsem maso (kuřecí prsa), nechala trochu chytit barvu a zalila jsem to připravenou namíchanou směsí šlehačky, kokosového mléka a červené kari pasty. přihodila jsem nakrájené broskve z plechovky a nechala dusit asi deset minut. na závěr jsem to celé prosypala nastrouhaným sýrem.
zkoušela jsem to i s vepřovým a kiwi, ale to kiwi bylo trochu nakyslé, chtělo by to zralejší. ale varianta výše chutnala moc.

rýže, banán, kari

včera nám zbylo strašně moc uvařené rýže. co s ní?

osmažit (na másle!) obrovskej pórek. přidat rýži. smažit. přidat banány. smažit. přidat bílý pepř a kari. ještě chvíli smažit. vypnout sporák, přidat jogurt, zamíchat, podávat.

dobrou chuť.

úvodní

vzhledem k tomu, jak se v kuchyni vyblbnu a jak já i moje okolí ocení, když něco dobře chutná, rozhodla jsem se, že se taky občas podělím o svoje recepty, které vznikají většinou v mojí hlavě. třeba někomu taky zachutnají.