ne že bych nevařila, ale s psaním je to horší. v hlavě se mi formuluje příspěvek, kde bych ráda (nejen sobě) objasnila, proč jsem se vlastně vůbec rozhodla psát. a do toho proudí pochybnosti, že to nezvládnu – psát a vařit a psát o tom jak vařím. vlastně neumím pořádně psát o něčem jiném než o svých pocitech – a psát, že miluju bazalku a každé ráno ji zalívám, asi nikoho nezajímá.
"ja nevim, asi ze posledni co bych do tebe rekla je kulinarskej blog :)" a mám to. na otázku proč neexistuje jednoduchá odpověď a já nevím, jestli se vůbec chci pokoušet balancovat mezi vařením a filozofickými úvahami – od toho jsou jiné prostory. takže stručně: vařit mě baví (málem jsem napsala vaří mě bavit) a baví mě psát. a baví mě vařit podle sebe a vymýšlet si a upravovat recepty a dělat něco nového. stejně jako všechno, tak kuchyni obzvlášť, vnímám pocitově. když jsem byla ve francii, mrzelo mě nejvíc to, že jsem neměla čas (a peníze) vyzkoušet všechno, co neznám.
tak to bylo k opožděnému úvodu. příště už budou jen recepty. snad vám moje přirozená zvědavost bude inspirací (a nemusíte se bát, nic patetičtějšího už si tu nepřečtete).
"ja nevim, asi ze posledni co bych do tebe rekla je kulinarskej blog :)" a mám to. na otázku proč neexistuje jednoduchá odpověď a já nevím, jestli se vůbec chci pokoušet balancovat mezi vařením a filozofickými úvahami – od toho jsou jiné prostory. takže stručně: vařit mě baví (málem jsem napsala vaří mě bavit) a baví mě psát. a baví mě vařit podle sebe a vymýšlet si a upravovat recepty a dělat něco nového. stejně jako všechno, tak kuchyni obzvlášť, vnímám pocitově. když jsem byla ve francii, mrzelo mě nejvíc to, že jsem neměla čas (a peníze) vyzkoušet všechno, co neznám.
tak to bylo k opožděnému úvodu. příště už budou jen recepty. snad vám moje přirozená zvědavost bude inspirací (a nemusíte se bát, nic patetičtějšího už si tu nepřečtete).
No comments:
Post a Comment